Kdo má šanci uspět? 

Desegregaci může zvládnout většina českých měst, které zřizují víc škol. Pro všechny obce a města však platí, že úspěch tamních dětí ve vzdělávání a v životě závisí především na kvalitě činností škol a tom, co a jak dobře se v nich děje (ČŠI 2020, Němec 2020).

Data ukazují (Úřad vlády ČR 2019), že je možné přibližně určit maximální podíl romských a dalších vyloučených dětí ve třídě. Po jeho překročení hrozí, že ostatní rodiče začnou své děti hromadně přehlašovat na jiné školy, nebo se jinak snažit, aby jejich děti nechodily do “romské školy”. Lze doporučit, aby v rámci jedné školy zastoupení romských znevýhodněných žaků nepřekračovalo 10-15 %, v rámci třídy pak maximálně 4 žáky. Velká část segregovaných škol se ale nachází v obcích a oblastech, kde je do cca 8 % romských znevýhodněných dětí. V nich lze dosahovat i ideálnějšího zastoupení do 2 žáků na třídu. To je počet, který podle výzkumů nevadí 85 % rodičů z majority (Čada a Hůle 2019). Potřeba je však zapojení všech škol.

Čtyři základní předpoklady úspěchu vzdělávání romských dětí:

1. Na začátku stojí leadership (ze strany politického vedení města, vedoucích úředníků, ředitelů škol či alespoň vedení organizací terénní sociální práce) a přesvědčení o správnosti sdílení vyloučených dětí a žáků mezi mateřskými i základními školami a jeho dlouhodobém pozitivním dopadu pro všechny. Protože cílem není podpora pouze vyloučených žáků, ale práce na co nejkvalitnějších školách pro všechny děti.

2. Zásadní je koordinace a společné řešení výzev a problémů. Zapojovat se musí zejména zřizovatelé škol (odpovědní úředníci, politici), školy a školská zařízení (vedení, pracovníci školních poradenských pracovišť i školského poradenství, učitelé) a lidé ze sociální práce, služeb či dalších organizací (neziskové organizace, OSPOD, Úřad práce, policie). Cílem je včas zachytit riziko vzdělávacího neúspěchu dětí a vyloučených rodin či celých romských komunit. To vše na základě plánu.  

3. Obce musí mít vůli a kapacity pro kvalitní práci s vyloučenými romskými a dalšími dětmi, rodinami a komunitou. Na úrovni včasné péče, předškolního vzdělávání či konkrétně mateřských škol jde hlavně o spolupráci a získání jejich důvěry pro vzdělávání. V případě základního vzdělávání jde o širší práci s žáky v rámci školního i mimoškolního vzdělávání (doučování, kroužky, volnočasové aktivity). To by měla doplňovat i práce v rodinách s nestabilním prostředím. Nesmíme zapomenout na stabilitu bydlení, prevenci oddlužení a další podporu.

4. Celá desegregační snaha se neobejde bez podpory kvalitní pedagogické práce mateřských a základních škol a jejich celkové připravenosti na vzdělávání sociálně vyloučených dětí (včetně kompletní personální podpory učitelů dalšími pracovníky – asistenty, speciálními či sociálními pedagogy a dalšími). Vymezení kvality činností škol může vycházet ze standardizovaných a často závazných popisů (např. Kvalitní škola – ČŠI, Pyramida kvalitní – inkluzivní školy) nebo z komplexnějších vzdělávacích programů (např. Začít spolu, Cyril Mooney, Dobrý začátek a dalších). Vysoká kvalita se týká rovněž služeb mimoškolního, dalšího neformálního a především nízkoprahového (tj. dostupného) vzdělávání.

Shrnutí kroků k desegregaci