Segregace ve vzdělávání je často spojena s rezidenční segregací na místní úrovni. Řešení problémů ve vzdělávání je proto nezřídka nutné doprovázet kroky ke zlepšování kvality bydlení romských a sociálně znevýhodněných rodin. To lze například prostřednictvím práce s vlastním bytovým fondem města. Využívané mohou být motivační nástroje prostřednictvím sociálního bydlení jako programy garantovaného nájemního bydlení nebo snaha o udržení lidí v komerčním nájemním bydlení. V neposlední řadě je důležitá terénní sociální práce s rodinami. Ta může zahrnovat podporu lidí v žádostech o příspěvek na bydlení nebo asistenci domácnostem se snižováním energetické spotřeby.

Kombinaci opatření ve vzdělávání a politiky bydlení a sociální práce zahrnuje strategický přístup v městě Velké Hamry či v Krnově. Příklady dobré praxe lze hledat např. ve městě Chomutov. Projekt Desegregace.cz nemá za cíl komplexně pokrýt oblast bydlení a sociálních podmínek, proto pro další informace včetně přehledu kazuistik doporučujeme web Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

V sociálně vyloučených lokalitách má často nárok na pobírání dávek více lidí, než kolik jich dávky ve skutečnosti pobírá. Z různých důvodů (stigmatizace, neznalost, příliš složitá žádost, časová náročnost žádosti atd.) o dávky však nepožádají. Podle studie IDEA při CERGE-EI mají v sociálně vyloučených lokalitách často dokonce u příspěvku na bydlení a dávek hmotné nouze nárok na dávku mnohonásobně více lidí, než kolik ji skutečně pobírá.

Studie dokládají, že děti mají horší výsledky, když žijí v nekvalitním nebo neadekvátním bydlení (Goux a Maurin, 2005). Nepříznivá je také nestabilita bydlení a časté stěhování (Obradović et al. 2009). Obdobně negativně působí bydlení v nebytových formách, ať už přímo bezdomovectví, anebo bydlení na ubytovnách a v sociálních zařízeních (Park a kol., 2011, Masten a kol., 2014). Studie z USA dále dokládají, že zlepšení v oblasti bydlení má pozitivní dopad na vzdělávání dětí (Chetty et al., 2016, Chetty a Hendren, 2018).