Spolupráce MŠ a ZŠ při nástupu do ZŠ
Popis intervence
Míra zapojení rodičů do vzdělávání při přechodu dětí z mateřské do základní školy se často značně liší. I přes to, že rodiče mají jedinou povinnost – zajistit docházku – mohou školy vysoké zapojení vyžadovat nebo předpokládat. To bez dostatečné spolupráce MŠ a ZŠ někdy vede zejména děti z romských a dalších vyloučených rodin k problémům s osvojením základních školních pravidel, nedostatku pomůcek nebo dokonce do situace, kdy se škola nedozví o speciálních potřebách dítěte. Spolupráce MŠ a ZŠ, soustředěná na žáky s rizikem nízké podpory při adaptaci na ZŠ, umožní lepší nástup na ZŠ a eventuálně umožní výměnu informací o existujících speciálních vzdělávacích potřebách či podpůrných opatření.
Kde hledat inspiraci?
V rámci vzdělávacího programu je vhodné mít vypracovaný plán spolupráce MŠ a ZŠ. Děti z MŠ například mohou docházet v pravidelných intervalech do ZŠ, kde poznávají prostory, jednotlivé učebny a budoucí učitele prvních ročníků. V odpoledních hodinách se pak děti z MŠ, jejich zákonní zástupci a učitelé MŠ v rámci dnů otevřených dveří na ZŠ pravidelně zúčastňují různých zajímavých a lákavých aktivit. Tyto dny jsou naplánovány v průběhu celého školního roku. S touto spoluprací mohou pomáhat pracovníci NNO s terénními pracovníky.
Inspiraci lze najít v materiálech OSF (S. 12) a v tematických zprávách ČSI (říjen 2020, prosinec 2021 [S. 19]) nebo na webu projektu Eduzměna.
Na co si dát pozor?
V úspěšné implementaci této intervence hraje zásadní roli zřizovatel. Musí dohlédnout např. na implementaci přípravných tříd, které mohou mít segregační funkci, pokud jsou vytvořeny bez podpory celkového konceptu desegregace.
Dalším faktorem je to, do jaké míry pedagogové budou intervenci podporovat a zda ji budou vnímat jako nad rámec svých pracovních povinností. Takové vnímání pak má negativní vliv na efektivitu.
V případě integrovaných MŠ a ZŠ je nutné spoluprací sborů při přechodu z MŠ na ZŠ zakomponovat vymezené činnosti pracovníků školy tak, aby se staly integrální součástí jejich práce. V případě samostatných MŠ a ZŠ je nutné zavázat ke spolupráci ředitele a samostatné pracovníky v kontextu spolupráce v rámci místního vzdělávacího systému (viz systémová opatření na místní úrovni).
Výzkumná verifikace
Portugalská studie ukazuje, že kooperace mezi aktéry (7 aktéru), zejména pak předávání informací, výrazně pomáhá při zvyšování školní docházky a je pozitivně vnímána všemi aktéry.
Citace
„Třeba teď jsme začali prolamovat bariéry mezi MŠ a ZŠ. Když nastavíte podpůrná opatření v MŠ, tak rodiče nepřenesou – třeba aby dítě začalo s čistým štítem – to do ZŠ. To dítě je zase v ZŠ neúspěšné, opět se hledají důvody, znovu se posílá na vyšetření. Screeningem školní zralosti, který jsme zavedli v posledním ročníku před školou, tak, že proškolíme v MŠ učitelky, aby ten screening uměly. Proškolíme školní psychology a speciální pedagogy na ZŠ, které jsou nejblíž školkám a budou na tom screeningu spolupracovat. Tím se poznají. Někde samozřejmě MŠ nepustily odborníky ze ZŠ dovnitř, ale nakonec nás podpořila ČŠI.“
„Paní učitelka v první třídě nemá vůbec žádnou informaci o rodině, což my tady máme zpracované na elaborátech. O dítěti, na jaké úrovni je, co potřebuje, že nemůže sedět vzadu, protože se rád dělí s kamarády o své zážitky, doptává se atd. Že potřebuje podporu v tom, aby dostávalo co pět minut ujištění: „Ano, děláš to dobře,” i když nonverbálně. Něco z té mateřinky do těch prvních, druhých tříd by tam mělo být, a tím pádem se to potom stupňuje a ty děti se uzavírají a ty nůžky se rozevírají čím dál víc.“