Funkční školní poradenské pracoviště
Popis intervence
Školní poradenské pracoviště představuje vzájemně propojený celek výchovné oblasti školy (výchovné a kariérové poradenství) a preventivní oblasti školy (primární prevence). Jeho hlavním cílem je poskytování poradenských služeb ve škole. Klíčové je plné personální obsazení a koordinace spolupráce výchovného poradce, školního metodika prevence, ředitele školy, třídních učitelů, speciálních pedagogů, psychologů a sociálních pedagogů, popř. dalších aktérů. Plné obsazení a zajištění je základním nástrojem integrace a podpory romských a dalších vyloučených žáků. Zároveň je zásadní zajistit spolupráci poradenských pracovníků s dalšími klíčovými aktéry – pracovníky ŠPZ, OSPOD, NNO a sociálními pracovníky atd.
Kde hledat inspiraci?
Základní vymezení působnosti školského poradenského pracoviště je možné najít v materiálech NPI ČR nebo výstupech projektu Rozvoj rovného přístupu ke vzdělání ve městě Ostrava.
Na co si dát pozor?
Klíčové je zajištění financování všech potřebných pozic školního poradenství. Jak upozorňuje ČŠI, je nutné zajistit stabilitu těchto pozic, jejich profesní rozvoj a celkové propojení v jednom školním týmu za účelem podpory vzdělávání všech dětí a žáků. Důležité je zahrnutí do dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.
Pro menší školky a školy je nerealistické mít celé vlastní poradenské pracoviště, takže je nutné koordinovat se s dalšími školkami a školami.
Výzkumná verifikace
Zkušenosti ze zahraničních vzdělávacích systémů potvrzují význam podpůrných pedagogických pozic. Např. dle komparativní studie Evropské komise je podpora dětí od školních psychologů či jiných odborných specialistů nejběžnějším typem intervence pro jejich úspěch ve vzdělávání a vyrovnávání vzdělávacích šancí (European Commission/EACEA/Eurydice, 2020, s. 18). Tato personální podpora v posledních letech roste (OECD, 2019), přičemž je dostupnější v zemích, které se pravidelně umisťují mezi státy s nadprůměrnými vzdělávacími výsledky, např. v rámci mezinárodního testování PISA (OECD, 2020, s. 87-108).
Citace
„Pro zajištění co nejprofesionálnější a nejkomplexnější podpory všech žáků ve vzdělávacím procesu by měl na každém školním poradenském pracovišti působit tým odborníků. Především by se v týmu školního poradenského pracoviště mělo ustálit místo školního psychologa, jelikož jeho přítomnost ve škole a jeho práce přináší pozitivní výsledky v prevenci školních patologických jevů a ve zlepšení komunikace s rodiči žáků. Z pohledu inkluze a žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními je stále větší nutností přítomnost školního speciálního pedagoga na škole. K optimálnímu a adekvátnímu fungování školního poradenského pracoviště je důležité, aby cítilo podporu od vedení školy a aby fungovaly jejich vzájemné vztahy. Taktéž je nezbytné vybudování a fungování vzájemné kooperace jednotlivých členů školního poradenského pracoviště a ostatních pedagogů školy. Jestliže vyučující odmítá kooperovat, tak jsou pomoc a intervence školního poradenského pracoviště mířené k žákovi zablokovány. Právě pedagogové jsou ti, kteří mohou mít na chování a postoje žáků velký vliv, neboť jsou s nimi v nejtěsnějším kontaktu.“
„Máme speciálního pedagoga, psychologa a neoficiálně sociálního pedagoga – v rámci projektu je to pracovník pro práci s komunitou a má úvazek 0,25, ve kterém deset hodin týdně zajišťuje právě tu komunikaci. Je to málo. Když jsme ho měli na půl úvazek alespoň, tak ty práce mohly být daleko efektivnější. Samozřejmě je tam preventista a výchovný poradce. Nicméně asi největší díl práce v poradenském centru nese školní psycholog a speciální pedagožka. Speciálního pedagoga máme úžasného člověka, který se za ty 4 roky, co to dělá, vypracoval z ničeho někam, kde dnes má svoje portfolio jak pro děti s poruchami učení, tak pro děti se sociálním znevýhodněním. To bychom chtěli do budoucna trochu rozdělit, právě proto potřebujeme více speciálních pedagogů tak, aby se každý ten speciální pedagog mohl prioritně soustředit na jednu z těchto oblastí a tvořit podporu. A to, co my potřebujeme, je, že půjdeme do nějakých grantů. Dnes toho člověka dostaneme na předměty speciálně pedagogické péče. A tím je zasekaný, protože má konkrétního žáka a musí to dělat. Jenže my ho potřebujeme uvolnit, aby mohl dělat věci, které nejsou úplně specifikované.“