„To funguje v Jekhetane. Tam dochází sociální pracovníci, kteří s dětmi úkoly píšou. Mají to přímo v té (vyloučené) lokalitě, to je dobré i špatné. Považují to za bezpečné prostředí, jsou tam zvyklí. Nemá to nic společného se školou, je to mimoškolní. Potkávají se tam různé děti s různými požadavky.“

„Pracovnice doučovacího klubu doplňují činnost rodičů související se vzděláváním. Část času věnují podpoře domácí přípravy: kontrole aktovky, sešitů, učebnic; pobídnou dítě k ostrouhání tužek, k udržování pořádku ve věcech, mohou zapůjčit dětem chybějící psací potřeby apod. Při práci se žákem v rámci doučování využívají jeho učebnice a pracovní sešity, další materiály mají ve své knihovně nebo si je zapůjčí ze školy. Další činnost s žáky směřuje k procvičování a doučování jevů, které jsou pro žáky obtížné. Při tom se zaměřují na učivo, které by žáci při vyučování hůře zvládali. Pracovnice oceňují, že mají se souhlasem rodičů povolen přístup do elektronických žákovských knížek a karet dětí. Mají tak přehled o tom, co škola požaduje, v čem jsou obtíže dítěte, co je potřeba mít hotové apod. Průběžně jsou v kontaktu s učiteli také e‑mailem. Tímto způsobem mohou získat doporučení, na co se zaměřit.“